9. června 2013 v 14:59 | Annie
|
Nathan
Muzika vždycky byla u nás jako doma. Moje mamka je učitelka hudby, a když jsem byl malý kluk, brala mě na svoje hodiny, takže jsem poslouchal muziku od nepaměti. A jak určitě víte, jsme Baby v kapele, narodil jsem se 18. dubna 1993. Pokaždé když jsem byl ve svém pokoji, slyšel jsem dole máminy žáky hrát. Mamka byla jednoduše úžasná v učení hry na saxofon, takže jsem začal mít velmi brzy rád jazz. Vedlo mě to k tomu, že jsem byl obrovským fanouškem umělců jako Michael Bublé, ale doma jsme měli také alba Také That, Whitney, Raye Charlese, Michaela Jacksona a pochopitelně Stevieho Wondera!
Můj taťka je manažer zdraví a bezpečnosti a taky umí trochu zpívat. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo osm let, pokaždé když jsem šel domu k tátovi, tak hrál na kytaru. Stejné je to i s mojí malou sestřičkou, je také velmi hudebně nadaná. Všichni moji strejdové hrají na nástroje, a jeden z nich je úžasný pianista. Muzika byla jako záznam mého dětství. Možná je to důvod proč ani teď nedokážu být bez muziky.
Na piáno jsem začal hrát velmi mladý, ale skončil jsem u třetího stupně, když mě sestřička začala dohánět- byl jsem zničený! Moc jsem si v tomto věku neužíval klasickou hru na piáno a tak jsem začal psát své vlastní písničky a dával jsem je do svých oblíbených písní, zpíval jsem jazzovou verzi popové písničky, například.
Vyrůstal jsem v Gloucesteru. Tak kde jsme žili, to bylo dobré, nebylo to drsné město, nebylo to ani nóbl město, bylo ''normální'', každodenní místo k žití. Chodil jsem do Longlevens Infant School, což bylo OK, bylo to fér. Jedna z mých prvních vzpomínek je jak jsem spadl na hřišti a pořádně jsem si rozbil obličej. Bez legrace jsem si odřel půlku obličeje a pamatuju si, jak mi učitelka hrozně dlouhou vyndávala kamínky z tváře. Základku jsem si doopravdy užil. Hodně jsem se naučil, našel jsem si hodně přátel a také moje sarkastická stránka vyšla na povrch.
Poprvé jsem vystoupil, když mi bylo pouhých šest let, na prázdninovém táboře, kde jsem prostě čapnul mikrák a šel na pódium. Miloval jsem to a zpíval jsem Deeper Shades of Blue od Steps a měl jsem na sobě ten šílený žlutá kostým. Až na tohle to bylo skvělý! Od tohoto okamžiku jsem byl závislý.
Dokonce dříve než jsem začal hodně zpívat, chtěl jsem být lepší ve fotbale, ale neberte mě špatně, zpívání to byla moje parketa. Naneštěstí hodně kluků ve třídě to nevidělo jako já, a abych byl upřímný, tak jsem si to pěkně vypil. Občas jsem si z toho vzal ponaučení, občas ne. Řekl bych, že to co si kdo myslí, to si prostě myslí. Téměř každý má zkušenosti se šikanou v nějaké části svého života.
Když se podívám zpět tak šikana byla pěkně dojemné. Občas to bylo proto, že neměli rádi muziku, co jsem poslouchal- šel jsem na první koncert, například, který byl v S Club 7. Potom, když mi bylo deset, jsem šel do Saturday Kids' televizní soutěže, která se jmenovala ''Karoke Kriminals'', zpíval jsem song od Britney Spears. Možná to bylo slabý- a raději bych zpíval něco od Boyz II Men což byla první nahrávka, kterou jsem si koupil- ale i přesto jsem vyhrál a byl jsem na sebe pyšný. Část ceny bylo setkání a polibek od Britney Spears. Po tomhle si ze mě kluci ve škole přestali dělat legraci- 'Grrrrrrr! Tys políbil Britney Spears'- když se na to podívám zpětně, proč by si mi měli posmívat, za to, že jsem se líbal s jednou z nejhezčích žen planety- co je na tom vlastně špatného? Lidé si myslí, že to bylo vtipné, když mi dávali zabrat, ale pořád si myslím: Yeah tohle bylo nejblíže co se kdy někdo dostal k Britney, chlape!
Tohle všechno přesně určilo mojí kariéru v hudebním průmyslu. Nikdy jsem nebyl jízlivý, jen jsem se cítil, že tu nemusím takhle být, a nakonec jsem se dostal do fáze, když jsem si říkal: Je mi to jedno, tohle je to co chci dělat a když se ti to nelíbí, tak co. Pokud se někomu nelíbilo to, jaký jsem, tak jsem typ člověka, co je psychicky silný.
v době, kdy jsme se dostali do konce toho co je poctivost, jsem prostě čapnul mikrák a začal zpívat a myslel jsem si, že lidem se to líbí, jelikož: a) doopravdy jsem uměl zpívat and b) vypadal jsem při tom hodně vážně.
V tomhle věku jsem byl hodně naivní a zřejmě to bylo roztomilé. Hlásil jsem se do mnoha soutěží a na velká jeviště a mnohem více jsme si to užíval. Například, miloval jsem fotbal, je to jedna z mých vášní a jedním z mých dětských snů bylo vystupovat na Old Trafford. Když mi bylo jedenáct, přihlásil jsem se do soutěže 'Talented Youngster of the Year', finále bylo na stadionu Man United. Když se na to znovu podívám, musím uznat, že výběr písničky byl hodně odvážný a hlavně v případě, že budete zpívat na fotbalovém stadionu. Zpíval jsem píseň 'Somewhere Over the Rainbow' od Evy Cassidy a celé to skončilo vítězstvím. V porotě bylo mnoho celebrit a oni mi tleskali ve stoje, byl jsem šťastný jako blecha. Bylo to absolutně nereálné. Navíc jsem mohl jít a několikrát sledovat hru Man U.
Pokaždé když jsem šel do nějaké soutěže, vždycky jsem se snažil vložit sám sebe do písničky. Třeba jsem zpíval dojemnou písničku, a například, jsem se jí snažil zazpívat jako jazzovou a předvést to jako Stevie Wonder. Miluji improvizování a kdysi mi někdo řekl, že nikdy nezazpívám stejnou písničku dvakrát stejně. Jednou jsem zpíval 'Mack the Knife' ve stylu Rye Charlese. Není to úplně nejsnazší nebo nebezpečnější způsob jak zazpívat v soutěži, ale vždycky je to legrace.
Občas jsem se cítil, že žiji dvě různými životy, které by bylo divné míchat. Poté, co jsem políbil Britney Spears a den po vítězství v Old Trafford, jsem se vrátil zpět do školy v Gloucesteru. Zpátky ve třídě jsem moc nemluvil o zpívání, jelikož jsem se cítil, jakože vedu dva odlišné životy.
Po rozvodu mých rodičů jsme žil s mamkou a jednou jsme si četli Stage Magazine. Byla tu reklama na školu jménem Sylvia Young Theatre School a my jsme se smáli a vtipkovali říkajíc: Zajímalo by mě co to jako je? Vsadím se, že je to jiný život!. Právě jsem se dostal do The Crypt in Gloucester, chlapecké školy, která se zaměřovala na rugby a já si myslel: Bože jestli někdo zjistí, že zpívám, klesnu hodně hluboko!
Sylvia Young Theatre School nabízela stipendia tak jsem si pomyslel: Proč ne? Jdem na to a jedem! Nebyl jsem nijak mimořádně připraven, ale byl jsem zvědavý, co dalšího dělají lidí v tomto oboru. Abych byl upřímný zezačátku mě vůbec nezajímalo, jestli se tam dostanu. Mám podezření, že Sylvia by nebyla moc potěšená, kdy mě slyšela tohle říkat, ale to jen o tom jak jsem se cítil. Už jsem o Sylvii Young slyšel, protože v televizi byl dokument o její škole, sledoval jsem ho a vypadalo to fakt době- děti, které tam byli, byly na vysoké úrovni- ale vidět je zpívat a tančit v televizi je jedna věc, ale zúčastnit se konkurzu vedle nich je něco jiného. Žil jsem v Gloucesteru celý svůj život a byl jsem zvyklý chodit na různé místní soutěže, ale netušil jsem jaký je standart v okolním světě. Prostě jsem si myslel, že to bude doopravdy dobrá zkušenost a že možná potkám Sylvii a možná od ní dostanu pár rád jak se zlepšit.
Byl jsem na předběžném přijímacím konkurzu a konečně jsem zazpíval 'Somewhere Over the Rainbow', a hned potom jsem se odebral zpátky domu. O půlhodiny později jsem byl na nádraží, zazvonil mi telefon. Byla to Sylvia a nabídla mi stipendium.
Byl to super moment v mém životě a vždycky bude jeden v hlavních okamžiků. Úplně jsem se zbláznil, skákal jsem nahoru a dolu, takže si celé nástupiště myslelo: 'Co tomu prckovi je?'. Byl jsem Gloucesteru šťastný a měl jsem svoje místo v The Crypt, ale nebyl tu žádný způsob, jak bych to mohl omítnout. Vím, že jsem nejdříve říkal, že tam jdu, ale nechci se tam dostat a taky jsem byl víc an pop než na divadlo, ale jednou jsem navštívil školu, potkal Sylvii- což je mimochodem úžasná dáma- tak jsem viděl, že je tohle to nejlepší co mohu udělat. Takže když mi zavolala a nabídla mi to, byl jsem šťastný jako blecha.
Sylvia je velmi cílevědomá, to je to co na ní miluji a taky si nás tím získala. Na první shromáždění stála, dívala se kolem sebe a skenovala si do paměti obličeje kolem ní. A pak řekla: 'Jen tři lidé z této místnosti projdou.'. Bylo tu něco kolem šedesáti dětí a úplné ticho. A on znovu promluvila: 'Vím, kdo jsou ti tři lidé, ale může se to změnit, pokud budete mít špatný přístup nebo nebudete tvrdě makat. Jestli se dostanete moc dopředu nebo usnete na vavřínech tak to nedáte. To je zpráva pro ty tři lidi, o kterých si myslím, že to zvládnou. A pro ty ostatní říkám: buďte připraveni zaujmout jejich místo.' Všichni jsme byli jako: 'Co to…? Tohle bude zajímavé!' Takže bez nátlaku!
Byl jsem velmi úžasné být tu. Byl jsem zde od jedenácti do šestnácti. Tři dny v týdnu byla matematika, věda, angličtina a další povinné předměty, a ve čtvrtek a v pátek bylo drama, zpěv a tanec. První dva roky jsem musel projít vším. Zkoušel jsem tančit, ale brzo jsem přišel na to, že je to strašné a na konci ročníku jsem šel za Sylvií a řekl jsem: Dneska nebudu tančit! Nevadilo jí to, protože věděla, že stejně budu jen sedět v rohu třídit a nic nedělat! A velmi mě podporovala v mojí vášni pro pop. Bylo to navzdory tomu, co všichni chtějí: kariéru v muzikálech. Naštěstí pro mě se zdálo, že Sylvii nevadí moje popové ambice!
Sylvia mě podporovala svou vlastní cestou. Jednou, když jsem zrovna cvičil hlas, mi řekla: 'Mladší studenti to budou zkoušet a budou tě kopírovat. Nedělej to. Máš na ně špatný vliv, Nathane.' To ej jedna z věcí, které na svých mazlíčcích nenávidí: divadelní herci dělající R&B. Promiň Sylvie!
Je tu jedna agentura, která je spjatá se školou, která pracuje se studenty v době studií a jedna z velmi vtipných věcí- nebo bych spíš měl říct výnosných věcí- byly hlasové nahrávky pro lidi mluvící jinou řečí. Prostě si seděl v malém nahrávacím studiu, musel si mluvit, co nejlépe anglicky: 'Kočka sedí an koberci…'. Bylo to divné, ale dobře platili, dělal jsem toho tolik, co jsem mohl. Doopravdy jsem byl vytížen!
Tak jsem se dostal do povědomí nahrávacích společností a lidí v hudebním průmyslu, byla to dobrá průprava do světa byznysu a bylo tu mnoho různých příležitostí vidět, co mají lidé rádi. A samozřejmě tě to dostalo do několika konkurzů. A na jeden konkrétní casting- na novou kapelu- Sylvia poslal všechny kluky v mém věku, včetně mě….
Prosím kopírujte jen se zdrojem :)
Něco navíc- FROM THIS
TO THIS
PS.: Když jsem tu knihu četla tak to bylo u mě jako: Ono to yvšlo když mu bylo ani ne 17? BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ kde je ten kapesník!
Ahooj ... To se ti fakt povedlo ... Nechápu , jak si to mohla přeložit ....
:))))))